OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud byste měli pocit, že u nás nevznikají zajímavé klubové rockové kapely, tak je to jen tím, že se pořádně nedíváte. Jedním z těch nejinteresantnějších (mých) objevů z poslední doby je plzeňské kvarteto DONNIE DARKO, které nejen hudebně, ale i personálně navazuje na to nejzajímavější, co Plzeň v tomto ohledu dala domácí rockové scéně. Jednou z takových kapel jednoznačně byl svěží metalcoreorockový tajfun SHOGUN TOKUGAWA, který si jako jeden z mála mohl zahrát i s METALLICOU a SLAYER na festivalu „Sonisphere“ a jejíž tři členy z poslední sestavy této skvadry najdete i v DONNIE DARKO.
Z celého EP „Supertramps“ nejvíce vystupuje jeho nejsilnější a současně i nejtvrdší skladba „Punk Is Dad“, která jakoby byla takovým oslím můstkem z doby SHOGUN TOKUGAWA. Metalcoreová minulost některých členů skupiny je stále znát, ale kombinuje se s indie rockem i jižanským feelingem. Jakoby tu kluky z DONNIE DARKO trochu šmrncnul vliv kapel ve stylu nedávno recenzovaných LETLIVE. Ostatní skladby už zdaleka nejsou nabité tak přímočarou energií a jdou spíše po rockové linii. Celá kolekce však nemá ani nejmenší šmouhu domácí zaprděnosti. Díky Kouličovi má nahrávka skvělý zvuk a více než cokoliv jiného budí dojem amerického živelného indie rocku, který se místy utrhl ze řetězu.
„Jedna z nejzajímavějších kytarovek na domácí půdě za poslední rok“
Jediné na čem by se ještě vyplatilo zapracovat, je množství nápadů, které stojí za to. Mnoho zajímavých míst, na které se vyloženě těším, nacházím hlavně v první skladbě, v těch dalších hledám důvody pro opětovné puštění mnohem déle. Ale to zcela jistě přijde, protože tady potenciál rozhodně je a není moc hluboko pod povrchem.
6 / 10
Nadějná debutová nahrávka nové kapely.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.